Hledáme-li nějakou logiku v Nečasově výroku, pak musíme učinit závěr, že zřejmě chtěl říci, že plovoucí směnový kurz nám pomohl, protože povzbudil naše hospodářství. Jeho ideologii by vyhovovalo, kdyby k tomu došlo zvýšenou konkurenceschopnosti díky snížené hodnotě koruny.
Od léta 2007 česká ekonomika trpěla zhodnocováním koruny vůči euru a dolaru, vyvolaného nejen pozitivní obchodní bilancí, ale především trhem s devizami. Vše vyvrcholilo v létě 2008, kdy růst koruny byl následkem malinkatého těžko vysvětlitelného a s největší pravděpodobností spekulativního útoku, který s krizí neměl nic společného (protože proběhl před Lehmanem).
Výkyv k slabé koruně v první části 2009 byl z 95% návrat do normální situace a proběhl by i bez krize.1 Opětovný růst koruny od začátku roku 2009 by české ekonomice měl uškodit, tentokrát v pomalém babrání se z recese.
Je možné a stává se tak velice často, že flexibilní směnný kurz pomáhá zemím vyrovnat se s krizí. V případu koruny během této krize to tak ale dle neoklasického čtení věcí – kterým Nečas věří – v lepším případě nebylo. V horším tomu bylo naopak.
Jestli si chtějí Nečas s Klausem ověřit, jestli nás koruna zachrání v příští krizi, tak jim držím palce.
1 Slovensko se zamklo v letní situaci, protože fixovalo v době spekulativního náletu na obě koruny, což je nešťastné časování, českou korunu by to ale nepotkalo, kdyby přijalo euro téměř kdykoli jindy.